Marmeláda z černého rybízu

Po troše experimentování se zase na chvilku vrátím ke klasice, protože to je sázka na jistotu. A černý rybíz v podobě zavařeniny je naprosto jedinečná záležitost. Přiznám se, jedna z mých nejoblíbenějších. Ta kombinace kyselosti a sladkosti je neodolatelná. Navíc jsem si potřebovala udělat zásoby, protože mi marmeláda z černého rybízu ve sklepě došla. A mám kamarádku, která snad ani jinou nejí, a Vánoce se blíží, že ano. 

Už dlouho jsem nic nenapsala o léčivých účincích jednotlivých surovin. Je pravda, že se mi to docela vykouřilo z hlavy u těch ostatních, ale přece jenom černý rybíz je považovaný za léčivou rostlinu. A já si vzpomněla! To, že bobule černého rybízu obsahují velké množství vitaminu C, je všeobecně známé. A tak vám přidám něco navíc. Černý rybíz ze všech bobulí má nejvyšší podíl ovocných kyselin, jejíž účelem je aktivovat látkovou výměnu. Jejich šťáva dokonce odbourává jedy v těle. Černý rybíz povzbuzuje imunitu a působí protizánětlivě. Z rostliny se dají využít i jiné části než jen plody. Sušené listy se používají na čaj a ze semínek se dá vyrobit olej. I když se přiznám, nikdy jsem do neviděla. Pokud máte velkou úrodu rybízu, nasušte si plody i do zásoby na zimu. Je z nich výborný čaj. A teď k té slíbené marmeládě. 

Ingredience: 

- 1 kg bobulí černého rybízu

- 500 g cukru

- kůra z jednoho citronu

- šťáva z jednoho citronu

- želírovací prostředek 2:1

Rybíz otrháme ze stopek, bubáky klidně necháme. Za prvé by to dalo neuvěřitelně moc práce a za druhé by to bylo celkem zbytečné, protože se rozvaří. Rybíz opláchneme a necháme okapat. Bobule přesypeme do hrnce a začneme zahřívat. Jakmile se rybíz trochu rozvaří a pustí šťávu, buď jej rozmixujeme nebo propasírujeme. 

Pak znovu dáme na sporák. Přidáme kůru a šťávu z citronu. Podle toho, jaký máme želírovací prostředek, tak si pohlídáme bod varu. U některých se cukr přidává první nebo společně s želírovacím (například želírfix) u některých postupně (třeba Gelfix). Přiznám se, není mi to moc po chuti cpát tam chemii, ale nemám doma domácí pektin, i když se za chvilku chystám na jeho výrobu z jablek. Pak vyzkoušíme, jestli marmeláda ztuhla. Na talířek dáme trochu marmelády a vložíme do lednice. Když ho vyndáme a otočíme dnem vzhůru, marmeláda drží. Nebo šťouchneme prstem a marmeláda se lehce nakrabatí, ale neprotrhne. Pokud je vše v pořádku, plníme do horkých sterilovaných skleniček, zavíčkujeme a otočíme dnem vzhůru. Necháme chvilku vychladnout a pak otočíme zpět. 

Vánočně kořeněné třešně v octě

Jak jsem psala v předchozím receptu Pikantní třešně, třešně jdou zpracovat nejen na sladko. Využití je stejné jako u pikantních třešní, které se používají jako chuťovka nebo jako součást jednohubek se sýrem. Na rozdíl od těch předchozích, tento typ ochucení není pálivý, ale příjemně kořeněný. Díky požitému koření vám pak třešně budou připomínat Vánoce. 

Ingredience na 4 malé sklenice:

- 650 g třešní

- 1 1/4 hrnku bílého vinného octa

- 1 1/4 hrnku cukru

- 1/2 hrnku vody

- 2 celé skořice

- 2 lžičky hřebíčku

- 2 badyány

Třešně omyjeme, vybereme z nich jen ty nejtvrdší a pokud možno nečervivé. Necháme okapat. Připravíme si sterilované sklenice. Uvedené množství třešní se vejde do 4 malých sklenic od přesnídávky. Třešně naskládáme do sklenic, snažíme se využít co nejvíce prostoru, ale tak aby se nepomačkaly. 

Připravíme si nálev. V hrnci přivedeme k varu ocet, cukr, vodu a koření. Pak necháme odkryté vařit 10 minut. Ještě horký nálev nalejeme na třešně tak, aby dosahoval 2 cm pod okraj sklenice. Třešně zavaříme na 100 °C 10 minut. Na vánočně kořeněné třešně v octě se hodí i světlé odrůdy. 

Pikantní třešně

Já vím, že sezóna třešní je tak trochu za námi. I když netuším, jestli třeba ve výše položených oblastech vám ještě něco nezbývá. Co já vím, já jsem holka z nížiny a my tady už máme pomalu i po meruňkách. Na druhou stranu, tenhle styl zpracování ovoce se hodí téměř na všechny bobule nebo plody s tvrdší slupkou. Takže pokud vám zbývá trocha rybízu, višní, angreštu a nevíte, co s nimi, a už vám lezou ušima, zkuste je naložit do octa jako třeba okurky. Možná se vám to zdá trochu moc exotické na naše české poměry, ale věřte, že v anglicky mluvících zemích takhle ovoce zavařují. A tak jsem se do toho pustila i já. Třešně v octě jsem vyzkoušela ve dvou verzích, ale pro každý udělám vlastní recept. 

Doporučuju pak ovoce zavařit do menších skleniček, přece jen je to chuťovka.

Ingredience na 4 malé sklenice:

- 650 g tvrdších třešní

- 1 1/4 hrnku cukru

- 1 1/4 hrnku bílého vinného octa

- 1/2 vody

- 4-5 kuliček pepře na 1 malou skleničku

- 1 bobkový list na 1 malou skleničku

- 1 snítka tymiánu na 1 malou skleničku

Třešně omyjeme, vybereme z nich jen ty nejtvrdší a pokud možno nečervivé. Necháme okapat. Připravíme si sklenice, které sterilujeme. 650 g třešní stačí na 4 malé sklenice od přesnídávky. Třešně naskládáme do sklenic, snažíme se využít co nejvíce prostoru, ale tak aby se nepomačkaly. Pak do každé sklenice dáme snítku tymiánu. 

Mezitím v hrnci svaříme ocet, cukr, vodu, pepř a bobkové listy. Od bodu varu stáhneme plamen a ještě 10 minut vaříme odkryté. Pak nálev nalejeme do sklenic asi 2 cm od kraje. Pak třešně zavaříme na 100 °C 10 minut. Nakládané třešně se hodí jako chuťovka nebo jako součást jednohubek se sýrem. 

Třešňový kompot

Třešňový kompot je naprostá klasika, která by neměla nikomu chybět ve špajzu. Není to žádný experiment. Ale člověk by měl umět udělat ty nejjednodušší věci, naučit se to všechno hezky od píky. A tam ten třešňový kompot zařadíme. Sice je to jednoduché, ale pro sto procentní výsledek se musí dodržet pár jednoduchých pravidel. Receptem jsem se inspirovala u Sandtnerky, takže by to měla být poctivá práce.

Ingredience: (na 9 velkých sedmičkových zavařovacích sklenic)

- pěkné tvrdé třešně (váha a množství se liší podle druhu třešní)

- 2,25 l vody

- 670 g cukru

Pokud to přepočítáme na 1 velkou zavařovací sklenici

- 0,25l vody

- 95 g cukru

 Pěkné tvrdé třešně zbavíme stopek, omyjeme je pod studenou vodou. Pak je prolijeme rychle znovu, tentokrát vodou vroucí, a necháme pořádně okapat. Potom je naskládáme do čistých sterilovaných sklenic tak, aby byly natěsno, ale nepomačkaly se, a tím z nich nevytekla veškerá šťáva. Třešně nevypeckováváme ze stejného důvodu. 

2,25 l vody smícháme s cukrem a zahříváme, dokud nezačne vřít. Je to v podstatě jenom oslazená voda, která ještě nevytvořila konzistenci sirupu. Sandtnerka tomu říká cukr svařený na první stupeň nebo taky "na kapku." Kdybyste se s tím náhodou někdy setkali, ať víte, o co jde. Sklenice s třešněmi zalijeme cukrovou vodou a zavíčkujeme. Připravíme si zavařovací hrnec, naskládáme sklenice tak, aby se nedotýkaly a nalijeme vodu do tří čtvrtin výšky sklenic. Zavařujeme na 80°C 20 minut. Sklenice pak opatně vytáhneme z hrnce a výčka ještě dotáhneme, aby se do kompotu nedostal žádný vzduch. Pak je otočíme dnem vzhůru a necháme vychladnout. Pak je otočíme zpátky.

Ty rady, které jsem slibovala na začátku, jsou sice v textu, ale trochu to ucelíme.

PRAVIDLA PRO (TŘEŠŇOVÝ) KOMPOT:

- ovoce nesmí být přezrálé, ale hezky tvrdé, aby se během zavařování nerozvařilo
- třešně se nevypeckovávají, aby z nich nevytekla všechna šťáva
- a pokud jsou v třešních červíci, vyplavou a z třešní zmizí 

Třešňové čatní

Zásoba loňských čatní už mi pomalu dochází. Tak je potřeba doplnit zásoby. A čatní z měkkého šťavnatého ovoce je asi úplně nejlepší. Proto uvařit čatní z třešní byla jasná volba. Navíc taky proto, že tradičních a klasických třešňových zavařenin a kompotů máme doma docela dost. A další důvod je, že léto teprve začíná, a čeká nás spousta grilovaček a hořčice, majonéza, kečup jako omáčky ke grilovanému masu jsou trochu vyčichlá záležitost... A proto si udělejte třešňové čatní. To snese klidně i přezrálejší kousky, které se nehodí zavařit na kompot. 

Ingredience:

- 1,5 kg vypeckovaných třešní

- 3 cibule
- 2 lžíce olivového oleje

- 2 červené chilli papričky

- semínka ze 30 kardamomových lusků

- 1 lžička kayenského pepře

- 1 lžička mletého badyánu

- 2 celé skořice

- 3 lžičky sušeného zázvoru

- 2 lžičky mletých koriandrových semínek

- 3 lžičky černých hořčičných semínek

- 3 lžičky žlutých hořčičných semínek

- 2 lžičky citronového extraktu nebo strouhané citronové kůry

- 3 lžičky soli

- 4 lžičky uzené papriky

- šťáva z 1 citronu

- 1 hrnek cukru

- 6 stroužků česneku
- půl hrnku červeného vinného octa

Třešně omyjeme, vypeckujeme a necháme okapat. Cibuli oloupeme a nakrájíme najemno. V hrnci rozpálíme olivový olej, přidáme cibulku a na mírný plamen opékáme 2-3 minuty. Chilli papričky omyjeme a nakrájíme na kolečka. Pokud nechceme čatní příliš pálivé, odstraníme semínka z chilli papričky. Přidáme k cibuli a opékáme pozvolna další 2 minuty. 

Mezitím si v hmoždíři rozdrtíme semínka kardamomu, abychom se zbavili slupek a zbyla nám jen semínka. Ty přihodíme do hrnce, aby se rozvoněla. Pak přidáváme další koření - lžičku kayenského pepře, lžičku mletého badyánu, dva svítky skořice, 3 lžičky sušeného zázvoru, 2 lžičky mletého koriandru, 3 lžičky černých hořčičných semínek, 3 lžičky žlutých hořčičných semínek, 4 lžičky uzené papriky a chvíli opékáme na oleji, aby se koření rozvonělo. 

Pak přidáme třešně s trochou vodu, aby se nezačaly připalovat. Vaříme asi 45 minut nebo do té doby, než třešně pustí vodu a v hrnci se vytvoří omáčka. Pak přidáme 2 lžičky citronového extraktu nebo citronové kůry, 1 hrnek cukru, 3 lžičky soli, 6 rozmačkaných stroužků česneku a šťávu z 1 citronu, aby čatní trochu zhoustlo. Třešně neobsahují mnoho pektinu a proto je potřeba jim trochu pomoct.

Čatní necháme provařit dalších 15-20 minut. Pak odebereme polovinu do mísy a obsah hrnce rozmixujeme. Nerozmixovanou směs přidáme zpátky spolu s půl hrnkem červeného vinného octa. Necháme chvíli prohřát a plníme do čistých sterilovaných sklenic. Zavíčkujeme, otočíme dnem vzhůru a necháme 5 minut stát, pak otočíme zpět. 

Z této dávky je asi 4-5 300ml sklenic. Čatní skladujeme na chladném a tmavém místě. Nejlepší je nechat jej nejméně dva měsíce uležet, aby se chutě prolnuly. Ale jde to i bez toho. 

Citronový extrakt

Někdy to psaní a tvoření není jednoduché. Myslíte si, kolik toho nemáte v záloze, ale pak zjistíte, že se stejně všechno bude luhovat další tři až čtyři týdny a žádné novinky sem nebudou za tu dobu přibývat. Na jednu takovou čekám už od chvíle, co bylo mistrovství světa v hokeji. A když tak lovím v paměti, tak je to pro mě tak dávno, že už vlastně ani nevím, kdy to bylo... Ale čekala jsem trpělivě a čekání se vyplatilo. Řeč je o citronovém extraktu, který se mi v lednici povaloval notnou dobu. Včera na něj konečně přišla řada a tady je!

Určitě znáte vanilkový extrakt. Ten, co se používá na pečení a do podobných sladkých laskomin. Jenže on není na světě jediný. Extrakty jsou vytvořit v podstatě ze všechno, jen s tím rozdílem, že o některé se prostě nestojí a nemají pro nás žádné valné využití. Jenže pak jsou takové, o které by se v každém případě stát mělo, jenže se o nich zas až tak moc neví. A to jsou třeba extrakty citrusové. Příprava takového extraktu z citrusů má ovšem v našich suchozemských končinách jeden mal háček. Je potřeba chemicky neošetřené ovoce. Třeba takový biogrep. (Nevím, jak vy z velkých měst, ale já tady na moravském maloměstě jsem ráda aspoň za ty biocitrony, když už nic.) Navíc kromě té bílé hořké části z nich nic nevyhodíte. 

Citronový extrakt se hodí všude tam, kam byste jinak nastrouhali čerstvou citronovou kůru. Do těsta, aby se navonělo, do náplní do koláčů, cheesecaků apod. A když už vás všechno začne štvát, namíchejte si trochu s bílým rumem, sodou, ledem a bylinkami. 

Ingredience:

- asi 2 dcl bílého rumu (Bacardi, Havana...)

- strouhaná kůra ze 6 biocitronů (možno luhovat dvakrát -> + dalších 6 biocitronů)

Citrony omyjeme a osušíme. Kůru oškrábeme buď na struhadle, tak abychom nestrouhali bílou hořkou část, nebo speciální škrabkou, která kůru odstraňuje ve formě spirálek. Přendáme ji do čisté zavařovačky a zalijeme alkoholem. Nejlepší je bílý rum, ale bude fungovat i vodka, ale musí být dobré kvality, aby neměla takový ten okenový ocas. Sklenici necháme v lednici louhovat nejméně dva týdny. Průběžně protřepáváme.

 

Po dvou týdnech přecedíme citronovou kůru přes látkový kapesník nebo plátýnko, abychom extrakt zbavili všech nečistot. V tohle chvíli má alkohol lehce nažloutlou barvu a jemně voní po citronech. Aby byla chuť a vůně extraktu výraznější, je dobré celý proces ještě jednou (a podle potřeby klidně i víckrát) opakovat. 

 

Po druhém luhování má extrakt zářivě žlutou barvu a výraznou citronovou vůni. Přelijeme jej do lahvičky s úzkým hrdlem (já ho mám například ve flašce od cideru, hodí se i od frisca) a zašpuntujeme korkovou zátkou. Skladujeme v lednici. Pokud už extraktu ubývá, můžeme postupně celý proces opakovat a tím obnovovat zásobu extraktu.

Bezinkový sirup

To, že je černý bez zdravý, jsem tu už psala. Ale pro jistotu si něco málo zopakujeme, protože naposledy jsem tu řešila především jeho plody. Květy černého bezu jsou bezpochyby oblíbené mezi kořenáři i mezi prozíravými hospodyňkami. Téměř každý má vzpomínku na bezinkový sirup, ať už příjemnou nebo ne, z dětstí. Květy bezu snižují hladinu cukru v krvi a stejně jako plody disponují i projímavými účinky. Kromě protizánětlivosti se bezu přisuzuje i protirakovinnový efekt. A v poslední řadě je dobrý i na nervy. 

Způsobů, jakými lze vyrobit bezinkový sirup je nespočetně mnoho. Já jsem tentokrát vybrala za tepla vyrobený, ale pokud mi zbyde čas a nějaké květy v okolí, možná se vyrhnu i na ten za studena jako dělávala moje maminka. (Než jsem začala být tak akční.)

 

Ingredience na 1l vody:

- 1l převařené zchladlé vody

- 15 hezkých bezových květů

- 1kg cukru

- 1 lžíce kyseliny citronové

- 2 biocitrony

Květy lehce oklepe tak, abychom se nezbavili všeho pylu, který je klíčem k celé vůně. Ale zase tak, abychom vyklepali všechny broučky a breberky. Přiznám se, že mně se je nepodařilo vyklepat všechny a jednu potvoru jsem tam našla... Květy ponoříme do zchladlé převařené vody a přidáme jeden nakrájený omytý citron a necháme 24 hodin louhovat v chladu.

 

  Po dni louhování nálev nejprve scedíme přes sítko, šťávu z citronů a z květů vymačkáme. Pak je potřeba všechno přecedit ještě pře plátýnko nebo papírovou utěrku. Pokud vám šťáva přestane přes utěrku přetékat, je potřeba ji vyměnit. Pak vše v hrnci smícháme s cukrem (já použila směs obyčejného krystalu a třtinového cukru), přidáme vymačkanou šťávu ze zbylého citronu, lžíci kyseliny citronové a začneme pozvolna zahřívat. Teplota sirupu by neměla přesáhnout 40°C. Na povrchu se vytvoří bílá pěna a tu je dobré (i když to jde docela těžce) posbírat. Potom sirup plníme do čistých sterilovaných sklenic. Bezinkový sirup skladujeme v chladnu, jde i zavařit (stejně jako sirup z plodů bezu na 80°C). Ale tak dlouho vám nevydrží, tak je dobrý.

Fialkový ocet

Fialka, nebo taky violka vonná, je malá roztomilá léčivá kytička, co kvete brzo z jara. Fialka se využívá v kosmetice i v léčitelství. Vlastně jako všechno, co roste na jaře, i fialka má detoxikační účinky. Její lístky podporují močopudnost a pomáhají odkašlávat. Už dávno neplatí, že se květy fialky hodí jenom ke kandování v cukru. Jde z nich připravit i sirup proti kašli a sušené lístky se hodí jako koření. Já jsem zvolila trochu jinou cestu a udělala krásně barevný fialkový ocet.

Ingredience:

- 250 ml bílého vinného octa

- hrst fialek 

Fialky nasbíráme na místě, kam nechodí psi, omyjeme je. Nasypeme do skleněné láhve a zalijeme bílým vinným octem. Položíme na slunné místo a necháme vylouhovat minimálně 10 dní. Nejlépe tak 14. 

Po 14 dnech scedíme první přes sítko, pak ještě přes plátýnko. Fialky za dobu louhování ztratily barvu která všechna přešla do octa. Ten má teď krásnou fialovou barvu. Přelijeme do menší lahvičky a používáme do salátových dresingů. 

Druhé Vánoce se Zajícem v krabici

Jako dospělé se mi zas tak často nestává, že bych se jako dospělá těšila jako malé dítě. Ale přiznám se, těšila. Včera mi přišla na telefon zpráva, že mi pošta zítra doručí balík. Jaký balík? Já jsem si přece nic neobjednala... Že by nějaký tajný ctitel? A pak mi to došlo. V tom všem shonu jsem zapomněla, že jsem si před měsícem nadšeně objednala Zajíce v krabici (Zajíci v krabici zde). Je to skutečně krabice, krabice plná netradičních opravdu kvalitních potravin. Ty posílají každý měsíc. A vy ani nevíte, co v nich je, protože je to tajemství. Dokud je neotevřete. Připadala jsem si jako malé děcko večer o Vánocích. (Přiznejme si, že tvar velké krabice nás všechny láká od dětství, nikdo přece neměl rád ty měkké dary.) 

  Ta krabice je tak roztomilá, že jsem se o tom musela podělit a doufat, že tomu nadšení podlehnete třeba tak jako já. Za měsíc mi přijde další krabice a já už se teď těším jako malé děcko. Ale abych vám přiblížila důvod svého nadšení, popíšu vám, co v té krabici vlastně bylo. (Pokud nejste nadšenci zdravé výživy, dál asi ani nečtěte...) 

 

Balení obsahovalo dýňovou mouku, u které jsem překvapením zjistila, že je tmavě zelená, kaštanové vločky, směs na bezlepkový detox chléb s bio ostropestřcem, kakaové máslo, pražené kakaové boby, lahvičku naprosto luxusního kakaového prášku. Celý balíček obsahoval ještě pár pohlednic s recepty z přiložených surovin a letáček od Zajíců v krabici, kde všechno podrobně vysvětlují. 

Zkuste taky podlehnout Zajícům v krabici!

Pampeliškovo-meduňkový sirup

I když sezóna zavařovací ještě nezačala, neznamená to, že se nic neděje a že se nic nedá vytvořit. Protože jaro je ve znamení bylinek, ať už těch, které dlouho nevydrží, nebo těch co vám vydrží vlastně až do podzimu. Sama jsem tomu trochu podlehla. Přiznám se, je to i trochu prokrastinace... Nechce se mi dělat, co bych dělat měla, a dělám to, co ani nemusím. Proto se mi teď dva dny luhovaly pampeličky na sirup, na okně se pro změnu až přes týden zbarvuje fialkový ocet. Tomu dám ještě tam dva tři dny a bude tady taky. I když stejně asi nestihnu všechno, co bych chtěla, protože povinnostem se nejde vyhývat věčně... 

 

Pampelišková sezóna je krátká. A s teplým počasím letošního roku budou žluté kvítky rychle odkvetlé. Pampeliška, nebo také smetánka, se dá sníst celá. Od kořene, přes listy, až ke květu. Snad jen ty odkvetlé k ničemu nejsou. Léčivé účinky pampelišky jsou známé tisíciletí. Nás ale teď budou zajímat jenom ty květy. Pomáhají léčit nemoci dýchacích cest, podporují vykašlávání, působí i preventivně proti chřipce nebo angíně. Nejvhodnější zpracování květů je uvaření medu nebo sirupu, protože květy pampelišky nelze sušit. Já jsem si k pampeliškám přidala trochu své oblíbené meduňky, ze které je sirup naprosto luxusní (Meduňkový sirup), ale ještě jí na zahradě není tolik, aby se dal vyrobit. Navíc mám v lednici ještě zbytky sirupů ze zimy. 

Ingredience:

- zhruba 2 polévkové misky květů pampelišky

- 2 hrsti meduňkových listů

- 1 l vody

- šťáva ze 5 citronů

- 1kg cukru

- sáček kyseliny citronové

Pampelišky nasbíráme na místě, kam nechodí psi nebo nejezdí auta. Vybírámě květy neodkvétající a hezké. Opláchneme pod tekoucí vodou, přendáme do misky, zalijeme 1 l vroucí vody. Necháme louhovat 24, klidně i 48 hodin. 

Vylouhovaná voda je po dvou dnech docela slizká, plná bublinek. Nebojte se, ničemu to nevadí. Vylouhovanou směs přelejeme do hrnce, přidáme opláchnutou meduňku, pomalu zahříváme a od bodu varu vaříme asi 15 minut. Pak vypneme sporák a přecedíme před sítko, vymačkáme z květů šťávu. Pak přecedíme přes plátýnko, abychom se zbavili posledních nečistot. 

Odvar z pampelišek a meduňky pomalu přivedeme k varu, přidáme cukr, citronovou šťávu, kyselinu citronovou a na malém plameni vaříme hodinu až hodinu a půl, aby sirup zhoustl do požadované hustoty. Poté přelijeme do čistých sterilovaných sklenic. Po vychladnutí skladujeme v lednici, protože sirup je náchylný na zkvašení. 

Libečkové pesto

Libeček lékařský je stejně jako koriandr bylinka, kterou jedni k smrti nenávidí a druzí zbožňují. Jeho výrazná chuť je využívaná především jako koření do polévek a salátů. Ale jde z něj i pesto, jehož chuť vás určitě překvapí.

 

Ingredience:

- 2 větvičky libečku

- hrst mandlí

- 5 stroužků česneku

- asi 4 lžíce strouhaného parmazánu

- špetka soli

- olivový olej extra virgine

 

V hmoždíři nebo v mixéru rozdrtíme mandle, přidáme libeček otrhaný ze stonků, česnek a olivový olej podle potřeby. Zpracováváme, dokud se nevytvoří spojená směs. Přidáme nastrouhaný sýr, promícháme a podle potřeby dosolíme. Přendáme do čisté sklenice, zakápneme dalším olivovým olejem a skladujeme v lednici. Z celé dávky budeme mít přibližně půl malé zavařovací skleničky. 

 

Harissa

 Léta jsem toužila po tom mít doma nějakou harissu. Byla totiž ve spoustě receptů, které jsem vařila. Až jednou jela kamarádka do Tuniska, tak jsem ji zaúkolovala. Přivezla ji. Jenže po bližším ohledání to nebyla pasta, ale načerveno obarvené piliny. Přiznám se, ve své nezkušenosti jsem to hned nepoznala. 

Harissa je severoafrická kořenící pasta, používaná především v tuniské, marocké a alžírské kuchyni. Díky silným arabským vlivům je ale stále oblíbenější ve Francii a Něměcku. Připravuje se z chilli papriček, z klasický červených nebo nějaké peprnější odrůdy, česneku, koření a olivového oleje. A právě to koření je proměnlivé. Recepty na harissu se liší stát od státu, region od regionu. Může obsahovat semínka koriandru, římský kmín, lístky máty, citronovou šťávu. V saharských regionech má harissa lehce kouřovou příchuť a vůni. Pastu harissa můžete ale koupit i u nás (jenom si dávejte pozor na piliny). Většinou se prodává v lahvičkách, plechovkách nebo v tubách. 

Harissa se používá v Tunisku jako součást dušených mas, především rybího, kozího a jehněčího, na zeleninu nebo k ochucení kuskusu nebo polévek. Na druhou stranu s ní můžete ochutit kde co. Od grilovaného masa, přes sýry, až po zeleninu. Snad jen k tomu sladkému se tolik nehodí. (I když taková horká čokoláda s kapkou harissy stojí možná za vyzkoušení.) Navíc je to asi jeden z mála receptů, kterému na postup stačí jedno slovo. 

Ingredience:

- 5 čerstvých červených chilli papriček 

- 5 stroužků česneku

- 2 sušené chilli papričky/2 lžičky rozemletých chilli papriček

- 1 lžička semínek římského kmínu

- 1 lžička semínek koriandru

- 1 lžička uzené papriky

- 1 lžička sladké papriky

- větší špetka soli

- 5 lžic olivového oleje

Rozmixujeme.

Harissu dochutíme podle chuti, oleje přilijeme podle potřeby, skladujeme v lednici v čisté sklenici. Aby déle vydržele, stejně jako pesto ji polijeme olivovým olejem. 

Pesto z medvědího česneku a vlašských ořechů

Sezóna medvědího česneku začíná velice brzo, vlastně začíná růst jako jeden z prvních a signalizuje tak, že zima je už na ústupu. Po dlouhé zimě vás nabije vitamíny a energií. Medvědí se mu říká skutečně díky medvědům, kteří po zimním spánku vyhledávali jeho sílu. Podle jiných zdrojů se ale název odvozuje od starých Germánů, kteří věřili, že jim konzumace medvědího česneku nadělí medvědí sílu. Narozdíl od klasického česneku, se zde konzumují jenom listy. Ty od podobných konvalinek poznáte díky česnekové vůni a štiplavé chuti. S medvědím česnekem se v kuchyni zachází jako s každou jinou zelenou bylinkou. Lze jej přidat všude tam, kde byste dali pažitku, česnek nebo pórek. Medvědí česnek nemá cenu sušit, ztrácí tak svou chuť, proto je nejlepší čerstvý nebo zmrazený. 

Díky svým blahodárným vlastnostem povzbuzuje periferní krevní oběh, má podobný účinek na činnost mozku jako Ginko biloga, snižuje hladinu cholesterolu v krvi a posiluje imunitní systém. Navíc uzdravuje středvní mikroflóru, a tak pomáhá na žaludek a střeva. Doporučeje se proto konzumovat po každé léčbě antibiotiky. Třeba ve formě tinktury, ale o tom někdy jindy. 

Z medvědího česneku můžete uvařit polévku, dělat pomazánky, skvělý je taky jako špenát, podušený na másle. A nebo můžete udělat pesto. Stejně jako jsem se na to vrhla já. Abych vyzkoušela svůj nový hmoždíř, když se to tak teda má správně dělat.

Ingredience:

- velká hrst listů medvědího česneku
- 3-4 lžíce sýru Gran Padano
- 8 vlašských ořechů
- 1 stroužek česneku (ale nemusí být)
- kvalitní olivový olej
- podle potřeby sůl

Listy omyjeme, osušíme a rozmělníme v hmoždíři nebo v mixéru. Postupně přidáváme olivový olej, ořechy a sýr. Pokud máme rádi výraznou česnekovou chuť, můžeme přidat stroužek česneku. Mělníme, dokud se nevytvoří požadovaná konzistence. Narozdíl of mixéru bude pesto z hmoždíře obsahovat větší kousky medvědího česneku a bude to vypadat tak trochu rustikálněji. 

Pesto přendáme z hmoždíře do čisté sklenice, zalijeme kapkou olivového oleje a skladujeme v lednici. Tak vydrží několik týdnů.

Sedmikráskový sirup

Sedmikráska chudobka je snad nejvděčnější volně rostoucí kytka. Sice se tvrdí, že kvete od dubna do října, ale letos v zimě jsme ji (teda aspoň u nás v nížině) mohli vidět opravdu po celý rok. Až půjdete na procházku nebo se budete procházet po zahradě, vezměte si plátěnou tašku a nasbírejte si pár sedmikrásek. Ty vám totiž jako první po zimě poskytnou léčivé účinky. Seberte jen ty, které jsou před plným rozkvětem, usušte je nebo je snězte jako součást salátu a polévek. Ve fantazii se meze nekladou. Sedmikrásky obsahují třísloviny, hořčiny, silici, flavonoidy, saponiny, minerální látky, inzulín a cukr. 

Sedmikrásky jde využít mnoha způsoby a každý z nich se dá použít na jiný neduh. Nálevy a čaje dokáží vyléčit záněty horních cest dýchacích, nachlazené průdušky a usnadňují vykašlávání. Spolu s dalšími jarními bylinami, například kopřivou, pampeliškou nebo petrklíčem, slouží jako detoxikační kůra. Sedmikrásky vám pomohou od revmatismu, bolestivé menstruace, ledvinových a žlučníkových kamenech. Také čistí pleť a pomáhá na špatně hojící se rány. Kloktání je dobré proti zánětům v krku a zánětu dásní. A aby toho nebylo málo, pomáhá taky při průjmech a problémech se zažíváním. Docela slušný výčet na takovou malou rostlinku. 

Takže až vám někdo v lékárně bude nutit drahé chemické sirupy proti kašli, otočte se na podpatku, zamiřte k nejbližšímu trávníku a doma si udělejte vlastní. 

Ingredience:

- 500 květů sedmikrásek (asi 1 polévková miska ze školní jídelny)

- 1 citron nejlépe bio

- 750 ml vroucí vody

- 750 g třtinového cukru

Sedmikrásky důkladně opláchneme v sítu, necháme okapat. Pro jistotu ještě rozprostřeme na stůl a vybereme nežádoucí stébla trávy a jiné lístky. Citron důkladně omyjeme, nakrájíme a v misce smícháme s květy sedmikrásek. Pak přelijeme horkou vodou a necháme 24 hodin louhovat.

Po vylouhování scedíme přes cedník a šťávu ze sedmikrásek a citronů vymačkáme do sucha. Pro jistotu pak ještě tekutinu přecedíme přes plátýnko, abychom louh zbavili posledních nečistot. Do tekutiny přisypeme odvážený cukr a za stálého míchání vaříme do zhoustnutí. Trvá to asi 20 minut. Horký sirup nalijeme do čistých skleniček, necháme vychladnout a skladujeme v ledničce. 

Sirup v téhle podobě je nejlepší jen tak, třeba na lívanečky. Pokud jej chcete pít s vodou, doporučuju přidat více citronu nebo kyseliny citronové. Sirup lze užívat preventivně nebo při kašli po lžičkách. Delším vařením, asi kolem 1 hodiny, získáme ze sirupu sedmikráskový med.