Dýňové pyré

U větších dýní může chvíli trvat, než dozrají. Pokud vám přes léto takové vyrostly a při sklízení byly ještě zelené, nebojte se, že nepůjdou sníst. Dýně vydrží docela dlouho. Nechte ji na sluníčku venku a jakmile začne mrznout, schovejte ji do sklepa. Dozrát může klidně až v prosinci. Taky jsem měla dvě takové velké oranžové krásky na terase. A dneska na jednu z nich přišla řada. A protože zavařené dýně je ještě plný sklep, rozhodla jsem se z ní vytvořit dýňové pyré, které bude připravené ve skleničce, až budeme plnit domácí ravioly nebo až budeme péct cheesecake. Ale k využití vám napíšu něco později. 

Ingredience:

- dýně podle vašich zásob (hokaido, muškátová, máslová, špagetová, klasická...) 

Čím víc dýně budete mít, tím líp. Pokud ho chcete dělat z hokaido, doporučuju jich rovnou několik. Dýni omyjeme, osušíme. Menší dýně rozpůlíme, větší nakrájíme na víc plátků. Ty ale musí být tak velké, aby se z nich pohodlně dala po upečení vydlabat dužina. Troubu předehřejeme na 180°C a plech vyložíme pečícím papírem. Dýni pečeme zhruba hodinu (záleží na množství) nebo tak dlouho, dokud vidlička dužinou neprojde hladce jako máslem.

 

Jakmile dýně vychladne a jde vzít do ruky, dužinu vydlabeme lžící do mísy. Pokud na plechu zůstala šťáva, přelejte ji do mísy. Z dýně hokaido není potřeba vyhazovat slupku, ta je jedlá. Jen je vše potřeba rozmixovat tyčovým mixérem, aby se slupka spojila s dužinou. Nachystáme si hrnec, velké síto a čistou utěrku. 

Dýni asi po 3-4 lžících vkládáme do utěrky a snažíme se vymačkat všechnu vodu. Nebo alespoň většinu. Vymačkanou dužinou postupně plníme čisté sterilované sklenice. Šťávu nevyléváme, ale zpracujeme na sirup. Podle množství potom sklenice zavaříme buď v zavařovacím hrnci nebo v mikrovlnné troubě, na malou sklenici počítáme 2 minuty, doba se pak násobí podle počtu sklenic. V lednici vám nezavařené vydrží asi dva týdny. Pokud jej nechcete zavařovat a nestihnete jej spotřebovat, může se i zmrazit.

Pyré můžete přidávat do koláčů, do polévek, plnit jím ravioly. Jde s ním nadstavit bramborová kaše, zahustit kaše ovesná... Ve fantazii se meze nekladou. Tím, že není nijak ochucené, jde použít na slano i na skladko. Tím, že je téměř bez vody, je to takový silnější koncentrát. Pokud chcete tekutější verzi, nevymačkávejte šťávu, ale rozmixujte a posléze plňte do sklenic. 

Pomerančová sůl

V zápalu strouhání kůry na řepovo-pomerančové čatní, mně napadla myšlenka, že když přistrouhám ještě o něco víc, tak budu moct udělat i pomerančovou sůl. Není na tom opět nic těžkého. A špetka ochucené soli dokáže ve finále pozvednout vaše kuchařské umění na mistrovské. Ochucené soli se hodí především k solení hotového jídla, aby vynikla jejich chuť a vůně. Nikdo vám ale nebude bránit, když ji použijete už i během vaření. 

Ingredience:

- kůra ze dvou pomerančů
- lžička pomerančové šťávy
- hrubozrnná mořská sůl

Nejlepší by bylo, kdyby se na sůl použily biopomeranče. Nemají chemicky ošetřovanou kůru a nejsou voskované. Pokud je ale neseženeme, obyčejné pomeranče důkladně omyjeme pod tekoucí vodou a vykartáčujeme. Kůru nastrouháme buď na jemném struhadle, pak budou kousky pomeranče v soli menší, nebo speciálním "loupáčkem", který kůru z pomeranče oškrábe na spirály. 

Kůru smícháme se solí. Záměrně neudávám množství soli, záleží na individuálních chutích. Přidáme lžičku pomerančové šťávy buď z vymačkaných pomerančů nebo i kvalitního pomerančového džusu. Pořádně promícháme. Pekáček vyložíme pečícím papírem, vsypeme sůl. Do trouby předehřáté na 70°C vložíme pekáček a sušíme minimálně 30-40 min. V průběhu pečení prohrábneme sůl vidličkou a dáváme pozor, aby se pomerančová kůra nespálila. Jakmile je sůl suchá, přesypeme do vzduchotěsné skleničky. 

Pomerančová sůl se hodí především do lehčích pokrmů - na ryby, grilované kuřecí či krůtí prsa, na lehké zeleninové risotto nebo pečenou zeleninu. Pokud si chcete opravdu zaexperimentovat, sůl rozdrťte v hmoždíři a podávejte s tequilou. 

Řepovo-pomerančové čatní

V poslední době se řepa zase začala dostávat na náš stůl. A to nejen ve formě naložené, ale i v jiných podobách. To, že je řepa zdravá je neodmyslitelný fakt. Jenže léta strávená ve školních jídelnách jí uškodila. Pokud pořád nemůžete tu nakládanou pozřít, zkuste anglický recept na řepovo-pomerančové čatní. Na první pohled se může zdát, že je to dosti neobvyklá kombinace, ale rozhodně se vyplatí dát mu šanci. Díky cukru a sladkosti řepy, ovocné chuti pomerančů a téměř žádnému chilli bude chutnat i dětem. 

Ingredience:

- 1,5 kg červené řepy

- 3 jablka

- šťáva a kůra ze 3 pomerančů

- 3 cibule

- 200 ml vody

- 4 lžičky soli

- 1 lžička chilli

- 2 lžičky žlutých hořčicových semínek

- 1 lžička mleté skořice

- 1 lžička koriandrových semínek

- 250 g cukru

- 200 ml bílého vinného octa

Řepu omyjeme od hlíny a v celku dáme vařit asi na 40 minut. V průběhu ale kontrolujeme řepu tak, že do ní píchneme vidličkou. Pokud do řepy zajede hladce, řepu slijeme a namočíme na chvíli ve studené vodě, nebo necháme vychladnout, aby šla oloupat. Pak ji nakrájíme na kostky a dáme do hrnce. Jablka zbavíme jadřinců, oloupeme a nakrájíme na kostky. Cibule oloupeme a nakrájíme nadrobno. Pomeranče dobře omyjeme, ostrouháme kůru a vymačkáme šťávu. Přidáme do hrnce. Zalijeme vodou. Přisypeme sůl, chilli, hořčicové semínka, skořici a koriandr. 

Na mírném plameni vaříme asi 1 hodinu, dokud se jablka nerozvaří a řepa úplně nezměkne. Polovinu čatní odložíme do misky a zbytek rozmixujeme. Necháme chvíli provařit, přisypeme cukr a přilijeme ocet. Opět necháme chvíli provařit. 

Plníme do čistých horkých sterilovaných skleniček, zavíčkujeme a otočíme asi 5 minut dnem vzhůru. Skladujeme v chladu a temnu. Čatní je nejlepší podávat uleželé. 

Řepovo-pomerančové čatní je nejlepší k sýrům a studeným masům. 

Jardinière

Sezóna ovoce už definitivně skončila, tak svou pozornost obracím k zelenině. Ta bývá často v nakládání opomíjená. Kromě nakládaných okurek, řepy a zelí. Naložit jde však skoro všechno. Nebo možná úplně všechno. Tentokrát jsem zapátrala v cizokrajných kuchyních a vytvořila Jardinière, což je francouzská nakládaná zelenina. Má i svou italskou variantu Giardinieru. Název pochází z francouzského slova jardin - zahrada. Nakládá se jak jarní, tak i podzimní zelenina.

Ingredience na 1 sklenici:

1 bobkový list
2 kuličky pepře
1 stroužek česneku
100 ml bílého octa
200 ml vody
65 g cukru
1 lžička nakládací soli
50 g květáku
70 g cibulek
1 řapík celeru
1 menší mrkev
1/2 malé dýně nebo 1 cuketa
1 paprika

Zeleninu omyjeme. Květák nakrájíme na malé růžičky, malé cibulky oloupeme na necháme v celku, větší nakrájíme na měsíčky. Řapíky celeru nakrájíme na zhruba centimetrové plátky, mrkev ošrábeme a nakrájíme na širší plátky. Pokud máme dýni, olupeme ji a nakrájíme na půl centimentru široké proužky, podobně jako mrkev. Pokud nakládáme verzi s cuketou slupku necháme a nakrájíme na kolečka. Z papriky odstraníme semínka a nakrájíme na centimetr široké proužky. Pokud nakládáme větší množství, pro barevný efekt použijeme různé barvy paprik. Česnek nakrájíme na tenké plátky, půlku přidáme k zelenině a polovinu stranou. Ta přijde ke koření do pytlíku.

 Připravíme si sáček na koření. Buď použijeme čisté plátno nebo kovové vajíčko. Vložíme zde bobkové listy, kuličky černého pepře, polovinu plátků česneku, kterou jsem si před chvílí dali stranou.

V hrnci smícháme ocet, vodu, cukr, sůl podle počtu sklenic, které budeme plnit. Přidáme sáček s kořením. Zahříváme na střední plamen, aby se rozpustil cukr, sem tam promícháme. Jakmile nálev začne vřít, přikryjeme hrnec pokličkou, stáhneme plamen na minimum a vaříme 5 minut. 

Přidáme všechnu zeleninu kromě papriky. Celou směs přivedeme k varu a pak hned stáhneme z ohně. Přidáme papriku. Vyndáme sáček nebo kovové vajíčko s kořením. Čisté horké sklenice naplníme zeleninou tak, aby různé druhy byly ve sklenicích rovnoměrně. Zalijeme nálevem tak, aby od okraje zbýval 1 centimetr. Zavíčkujeme o otočíme dnem vzhůru, aby víčka chytla. Jakmile směs trochu vychladne (tak aby sklenice nepálila na dotek), zavaříme je. Bude stačit 10 minut na 82°C. Pak je znovu otočíme dnem vzhůru a necháme vychladnout. Skladujeme na chladném tmavém místě. 

Jardinière se hodí jako klasická nakládaná příloha k masu, ale taky jako zeleninová náplň do sendvičů.

Koriandrové pesto

Koriandr je používaný především v asijských a arabských kuchyních. Přesto ale začíná nacházet oblibu i u nás. Koriandr je příbuzný anýzu, kmínu a kopru. Využít z něj jdou všechny části, včetně kořene. Listy koriandru mají zvláštní až anýzovou příchuť, která nemusí být každému příjemná. Pokud patříte k těmto lidem, zkuste dát koriandru šanci. Překvapí vás pak svou rafinovaností. 

A protože mi z vysemeněných rostlinek zasazených na jaře vyrostl teď na podzim koriandr nový, a já nechci aby zmrzl, rozhodla jsem se, že z něj vytvořím pesto. Není to nic složitého. Pesto je nejlepší rozmělnit v hmoždíři, ale pokud ten krásný velký mramorový nebo žulový nevlastníte stejně jako já, pomůže vám mixér. 

Koriandrové pesto se stejně jako lístky koriandru hodí k orientálním pokrmům. Ale lze jím ochutit v podstatě všechno od ryb, rýže, brambor nebo těstovin. Doporučuju jím natřít i právě ugrilovaný steak. 

Ingredience: 

- 2 větší hrsti koriandrových listů

- asi půl balíčku (50g) nesolených kešu oříšků

- 4 stroužky čeneku

- 4 lžíce strouhaného parmazánu (nebo jiného podobného sýru - Grana Padano, Gran Moravia, Pecorino)

- 2 lžičky citronové šťavy

- olivový olej

- sůl, pepř

Pokud nemáme sýr předem nastrouhaný, rozmixujeme jej v mixéru nejdříve, pak jej přesypeme do misky. Kešu oříšky můžeme orestovat lehce dozlatova na pánvi, jejich chuť bude pak výraznější. Z koriandrových lístků odkrojíme tlusté stonky, svazek překrojíme asi na tři části a rozmixujeme v robotu. Postupně přisypáváme oříšky, aby se směs hezky propojila. Pak přidáme sýr, česnek, olivový olej, citrónovou šťávu, sůl a pepř. Mixujeme, dokud se vše nespojí. Podle potřeby přiléváme olivový olej.

Pesta bude asi na jednu přesnídávkovou skleničku. Tu (čistou) naplníme pestem a pro jistotu lehce zakápneme olivovým olejem. Skladujeme v lednici. Pesto v chladu vydrží docela dlouho, nemusíte mít strach, že vám hned zplesniví. Olej vše zakonzervuje. Jen jej nabírejte čistou lžičkou, aby se tam nedostaly nečistoty. A pro jistotu vždycky můžete dolít olivový olej. 

Kompot z černých rajčat neboli z wonderberry

Na jaře jsem dostala dvě sazeničky jménem černá rajčata i s papírem se všemi informacemi. Jenže problém nastal, když jsem černé rajče projela Googlem. Obrázky totiž nevypadaly jako slíbené borůvky, ale jako klasická rajčata, jenže trochu tmavší. Tak jsem zkusila vyhledat anglický název wonderberry. A obrázky se začaly podobat. Jenže pak jsem narazila zase. Moje přiložené informace mi tvrdily, že zelené plody jsou jedovaté a ty zralé zase nejsou dobré. Jenže internet mi tvrdil něco jiného. Že plody jsou vynikající rozmačkané na toustu a že jedovaté skutečně nejsou. Přiznám se, že jsem z toho byla zmatená. 

Ale zkusím to trochu shrnout, teda aspoň tak, jak jsem to pochopila ze všech svých zdrojů. Wonderberry patří mezi lilkovité. Problém nastává, že se tento název používá jak pro evropský lilek černý (Solanum negrum), tak pro Solanum retrolexum, které má k wonderberry velmi blízko, jen je to divoce rostoucí rostlina, správně by se jí mělo říkat huckleberry, a pro Solanum burbankii, které je ve Spojených státech tou pravou wonderberry. Tuto rostlinu vyšlechtil americký botanik Luther Burbank na začátku 20. století právě z jeho divoce rostoucích příbuzných a zbavil rostlinu jedovatosti, takže je chutná a nejedovatá po celou dobu. V Americe jsou plody wonderberry velice populární.

V našich zeměpisných šířkách ale mnohdy nevíme, která verze se k nám dostane. Proto pokud si nejste jistí, radši plody syrové nekonzumujte. Pokud se k vám taky dostane sazenička, zasaďte ji někde, kde bude mít dostatek prostoru. Keř totiž může mít kolem 1 m. Na začátku září vyštípněte nové květy a po prvním mrazíku ihned posbírejte. Z jednoho keře vy se mělo urodit 5-8 kg bobulek. (Což mně se samozřejmě nepovedlo.)

Plody obsahují hodně železa a jsou vhodné, pokud trpíte chudokrevností. 

Ingredience:

- 1 kg plodů wonderberry

- 400 g cukru

- 1 lžička kyseliny citronové

- 2 dcl vody

- 10 - 20 ml borůvkové tresti

Bobule obereme z větviček, všechny zelené i nazelenalé vyhodíme. Smícháme s cukrem, kyselinou citronovou a vodou. Pokud se vám zdá množství vody malé, stejně jako se zdálo mě, mělo by stačit, plody totiž pustí vodu. V případě potřeby ale přilijeme. Dáme do hrnce a necháme asi 1 minutu projít varem, pak přidáme borůvkovou tresť. Ještě teplé plníme do čistých sterilovaných sklenic. Zavařujeme 15 minut na 80 °C.

Kompot by se měl konzumovat nejdříve za 3 měsíce. Čím déle uskladňujeme, tím jsou "borůvky" chutnější.

Přiznám se, že jsem docela zvědavá, co z toho za ty tři měsíce vyleze... I když musím konstatovat, že barvu to má nádherně fialovou a díky tresti to jako borůvky opravdu voní. Jestli se mi wonderberry osvědčí, tak z nich zkusím i marmeládu.